ČSSD Sušice

Za pár dnů skončí rok 2013, který v našem politickém světě znamenal mnohé. Poprvé v historii byl přímo občany zvolen náš prezident, padla pravicová ,,rozpočtově odpovědná“ vláda, konaly se předčasné volby a v závěru roku se vedla tvrdá vyjednávání o vzniku nového vládního kabinetu.

Samotnou ČSSD v letošním roce někdy zastihly také nepříjemné a horké chvilky. Naším jasným prezidentským kandidátem byl senátor Jiří Dientsbier, který sice nedopadl špatně, ale do finálového klání se mu nepodařilo postoupit. Při jeho volbě se bohužel ukázalo, že ještě všichni sociální demokraté nepochopili, že jsou chvíle, kdy musíme stranicky držet pohromadě, i když nám daný člověk nemusí zrovna rezonovat s naší soukromou představou o jednotlivém kandidátovi.

Do závěrečného prezidentského střetnutí se nakonec probojovaly politicky těžké váhy. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Sociální demokraté tedy byli postaveni před složitou volbu. Nakonec snad většina z nás podpořila levicového intelektuála před ,,punkerem s čírem“, představujícího zašlý svět dávno minulý.

Na pádu finančně zodpovědné vlády doktora přírodních věd Nečase má prý podíl vztah s paní Nagyovou. Možná ano, možná spíše ne. Především se domnívám, že tato vláda měla odejít ještě dříve, než si tito přátelé stačili dát první políbení. Zkrátka - ten kabinet špatně vládl, zemi přivedl do vleklé hospodářské recese a přispěl k masivní nezaměstnanosti. Toto je pro zemi a občany nesrovnatelně podstatnější než nějaký určitě příjemný milostný románek dvou do sebe zakoukaných starších hrdliček. .

V předčasných volbách sociální demokracie zvítězila, ale očekávání jsme měli všichni rozhodně větší. Jako ostatní autentické strany, také nás potkal voličský odklon od historických stran. Krizi, která se vytvořila kolem našeho předsedy Bohuslava Sobotky, jsme doufám ustáli tak, že budeme pevnou a čitelnou součástí budoucí vládní koalice. Nebude to však procházka růžovým sadem. Naši koaliční partneři se určitě časem ještě projeví a vystrčí své zejména lidovecké růžky. Ano, věřme však, že bude líp.

Rok 2014 je tedy před námi, určitě nás opět v politickém světě něco překvapí a zaskočí. Pakliže patřičně dorosteme v opravdu vyzrálé členy strany, nemáme se čeho obávat, neboť vždy budeme mít převahu ducha nad událostmi samotnými. Není to ale snadné. V opačném případě může přijít úsměvné poučení z krizového vývoje.