135 let od založení ČSSD
Česká strana sociálně demokratická je nejstarší politickou stranou v České republice. Byla založena 7. dubna 1878 na sjezdu v Praze – Břevnově. Její historický vývoj velmi výmluvně vypovídá o našich mnohdy pohnutých dějinách.
Samotnému založení strany předcházel poměrně složitý středoevropský vývoj v podobě vzniku německé sociální demokracie SPD, utvoření rakouské sociální demokracie SPÖ a nakonec vznik české sekce v moravském zemském vedení SPÖ.
Na přelomu 19. a 20. století postupně u nás sociální demokracie získala dominantní postavení mezi dělnictvem a podstatnou částí inteligence a živnostníků. Během let se strana zcela emancipovala. Během první světové války se řada sociálních demokratů (Fr. Modráček, V.Tusar) stala zastánci samostatného státu. Neméně významný byl příspěvek strany v zahraničním prvním odboji, a to jak v zahraniční armádě, tak v krajanském prostředí v USA (Vojta Beneš).
V nové ČSR zaujala sociální demokracie významné místo. Vznikem KSČ roku 1921 došlo bohužel k dlouhodobému rozštěpení demokratického levicového hnutí. Během první republiky často vedení ČSSD úzce koordinovalo své kroky s politikou prezidentů Masaryka a Beneše. Během II. světové války se sociální demokraté účastnili protinacistického odboje jak domácího, tak i zahraničního. Na jaře roku 1945 strana obnovila svou činnost. Již ale od roku 1945 probíhal konflikt mezi zastánci úzké spolupráce s komunisty (Zd. Fierlinger) a zastánci ideové, politické a organizační samostatnosti (V. Majer).
Po komunistickém převratu v únoru 1948 a protiprávním převzetím moci tuhým bojem v sekretariátu strany i redakci Práva lidu v Lidovém domě na dlouhých čtyřicet let zvítězila bohužel skupina sociálních demokratů, která stranu vazalsky dovedla až do sloučení s KSČ. Komunisté zbytky poctivých sociálně demokratických straníků vystavili tvrdé perzekuci, která vyvrcholila bojem KSČ proti „sociáldemokratismu“ ve vlně procesů let 1954-1955. Jednalo se tehdy o vůbec poslední procesy v sovětizované části Evropy.
Díky funkcionářům, kteří odešli do exilu, ČSSD trvala i nadále (V. Majer, R. V. Luža, J. Horák). Pokus o obnovení její veřejné činnosti i doma v roce 1968 ukončila sovětská intervence. Takže ke skutečnému obnovení došlo až v listopadu 1989 vydatným úsilím skupiny předúnorových členů ČSSD kolem Slavomíra Klabana. Obnovovací sjezd proběhl v březnu 1990 v Praze – Břevnově.
ČSSD je dnes v někdejší postkomunistické části Evropy jedinou silnou demokratickou levicovou stranou, která nevznikla na troskách komunistických stran.
A to je dobré znamení!
Samotnému založení strany předcházel poměrně složitý středoevropský vývoj v podobě vzniku německé sociální demokracie SPD, utvoření rakouské sociální demokracie SPÖ a nakonec vznik české sekce v moravském zemském vedení SPÖ.
Na přelomu 19. a 20. století postupně u nás sociální demokracie získala dominantní postavení mezi dělnictvem a podstatnou částí inteligence a živnostníků. Během let se strana zcela emancipovala. Během první světové války se řada sociálních demokratů (Fr. Modráček, V.Tusar) stala zastánci samostatného státu. Neméně významný byl příspěvek strany v zahraničním prvním odboji, a to jak v zahraniční armádě, tak v krajanském prostředí v USA (Vojta Beneš).
V nové ČSR zaujala sociální demokracie významné místo. Vznikem KSČ roku 1921 došlo bohužel k dlouhodobému rozštěpení demokratického levicového hnutí. Během první republiky často vedení ČSSD úzce koordinovalo své kroky s politikou prezidentů Masaryka a Beneše. Během II. světové války se sociální demokraté účastnili protinacistického odboje jak domácího, tak i zahraničního. Na jaře roku 1945 strana obnovila svou činnost. Již ale od roku 1945 probíhal konflikt mezi zastánci úzké spolupráce s komunisty (Zd. Fierlinger) a zastánci ideové, politické a organizační samostatnosti (V. Majer).
Po komunistickém převratu v únoru 1948 a protiprávním převzetím moci tuhým bojem v sekretariátu strany i redakci Práva lidu v Lidovém domě na dlouhých čtyřicet let zvítězila bohužel skupina sociálních demokratů, která stranu vazalsky dovedla až do sloučení s KSČ. Komunisté zbytky poctivých sociálně demokratických straníků vystavili tvrdé perzekuci, která vyvrcholila bojem KSČ proti „sociáldemokratismu“ ve vlně procesů let 1954-1955. Jednalo se tehdy o vůbec poslední procesy v sovětizované části Evropy.
Díky funkcionářům, kteří odešli do exilu, ČSSD trvala i nadále (V. Majer, R. V. Luža, J. Horák). Pokus o obnovení její veřejné činnosti i doma v roce 1968 ukončila sovětská intervence. Takže ke skutečnému obnovení došlo až v listopadu 1989 vydatným úsilím skupiny předúnorových členů ČSSD kolem Slavomíra Klabana. Obnovovací sjezd proběhl v březnu 1990 v Praze – Břevnově.
ČSSD je dnes v někdejší postkomunistické části Evropy jedinou silnou demokratickou levicovou stranou, která nevznikla na troskách komunistických stran.
A to je dobré znamení!
Petr Šmíd